V průběhu letošních vánočních svátků bude betlém přístupný veřejnosti ve dnech 25 a 26.12. v době od 13:00 do 17:00 hod. Mimo tyto dny je prohlídka možná po telefonické domluvě na tel: 736 533 661 kdykoliv do 1.1.2022                  

Prohlídka je možná za dodržení hygienických opatření.

Dvořákův betlém sestává ze 115 kusů pohyblivých figurek a cca 300 kusů papírových nepohyblivých figurek.

Mechanizmus je poháněný ruční klikou, jeho součástí je hrací stroj na principu varhan, hrající 3 různé koledy.

95% mechanických součástí je vyrobeno ručně ze dřeva.

Dispozice betlému je do písmene L o rozměrech 2,3 x 4,3 m výška 2,8m.


kontakt: František Dvořák            tel: 736 533 661           e-mail: dvorak1vladislav@seznam.cz

Stručná historie betlému v datech

  • 1876 Rok, kdy začíná František Dvořák tvořit ve svém domě č. p. 41 svůj pohyblivý betlém, který staví až do své smrti v roce 1896.
  • 1896 V tomto roce se stává opatrovníkem betlému jeho syn Antonín Dvořák, který jej přesouvá do svého domu č. p. 5.
  • 1941 Přesun betlému do obecné školy (dnes úřad městysu), kde se o něj stará Antonín Dvořák se svým bratrem Janem Dvořákem, řídícím učitelem.
  • 1951 Tohoto roku betlém stěhuje František Dvořák zpět do domu jeho vzniku v č. p. 41, kde o něj pečuje až do své smrti v roce 1975.
  • 1975 Opatrovníkem se stává jeho syn František Dvořák.
  • 2015 Přebírá péči o betlém František Dvořák ml. Od tohoto roku začíná restaurování betlému, které probíhá doposud.

U Dvořákova vladislavského betlemu

(1948)

(citace z dobové publikace vydané ku příležitosti výročí 400 let povýšení Vladislavi na městečko)

Ing. Josef Prudík

O kráse, v které žijeme je těžko hovořit. Těžko proto, že každé slovo by mohlo porušit ono vnitřní vzrušení, které člověk prožívá, raduje-li se z pěkného díla. Tak nějak mi to pověděl návštěvník vladislavského betlema a souhlasil jsem s ním. Ano, kdo přijde do Vladislavě, zapomene na tíhu všedního dne a občerství svou duši. Víš, žije se tu tvrdě. Každá skýva chleba je zde pokropena krví a potem. Ale co Největší ubral na chlebě, to štědrou rukou přidal na kráse. Do žulových skal okolo Vladislavě rozsel ametysty, protkal zlatem a stříbrem, zemi pokropil tajemnými skly z dávných světů, každé místečko osázel něžnou květenou, jakou nikde nenajdeš a do lidských duší vdechl touhu po kráse a umění ji poznávat. Jsi-li cizí, vystup na okolní kopce. Oči od obrazu neodtrhneš. Pod skálou řeka Jihlavka, jako skotačivé kůzle, uskočila stranou a valí své vody na jih krásným údolím. V modré dálce týčí se věž třebíčského kostela a před tebou v kotlince buší srdce městečka - princezny tradice a novodobé krásky. Zaleť v mysli se mnou nyní zpět. V roce 1867 bylo městečko poklidnou osadou. Život tam neprobíhal tak rychle jako dnes a lidé víc sobě a své rodině, práci a Bohu. V něm nacházeli pokoj, srdce a mír v žití svém, tak i rodinném. Toho roku se konala ve Vladislavi velká svatba. Ženil se 31tiletý František Dvořák, rolník z č.p. 41 s bohatou Antonií Zelníčkovou. František byl člověk jemné duše. Nadán vzácně lidově uměleckou intuicí, začal brzy po svatbě - podporován svou ušlechtilou ženou - tvořit dílo technicky vyspělého člověka, pohyblivý betlem. S příslovečnou trpělivostí lidových umělců a písmáků vytvořil ze dřeva dílo, které nemá v celém kraji obdoby. Po namáhavé zemědělské práci sedával u stolu a tvořil. Nespokojil se s klidem třebíčských betlemů. Velké události - narození Vykupitele - chtěl dát pohyb a radostné vzrušení. Tehdy se Dvořák seznámil s asketickým třebíčským truhlářem Musilem, jeho prostřednictvím pak s truhlářem Kratochvílem a varhaníkem Zachystalem. S těmito třemi muži se radíval o technických podrobnostech a sám zkonstruoval důmyslný dřevěný mechanismus - který obdivují ještě dnes velcí i malí diváci. Dovolíš-li jim nahlédnout do soustavy koleček, táhel, pák a pásů, buď ubezpečen, že je od betlema nedostaneš. Pohyb a funkce 600 figurek jsou doprovázeny troubením hlásných, ponocných a pastýřů a třemi koledami, které dovedou v duši vykouzlit pravé vánoční city - city pokoje a míru. Půvabná krajina plná skal a pasoucích se stád oveček je plný dynamiky. Dárkaři spěchají k narozenému Božímu dítku a přinášejí své dary. Všechna povolání spěchají, aby složila poklonu svému Nejvyššímu. Královský průvod na slonech, velbloudech spěje rozvážně a chudý pastýř přináší ovečku. Nechybí tu hajný s lesní zvěří, řezník z masných krámů. Figurky jsou prosté, tak prosté jak tehdejší život sám. Vznešenost podání mísí se tu s dojímavou jednoduchostí tvarů a bohatství výrazů. Plnokrevné arabské koně s karavanami velbloudů pospíchají k jeskyňce. Pasoucí se stáda naslouchají troubení hlásných a tak v poklidném rozjímání pastýři naslouchají hlasům andělským.

S dojemnou péčí každý rok tento betlem se stavěl v rodině Dvořákově. Z lesů přinesený mech poskytl oporu malovaným figurkám a vykouzlil prostředí pravé přírody, v níž nejen borovice nakloněné a rozsochaté našly místo, ale i vysoká palma plná plodů spojila představu severu s jihem.

Až do roku 1908 byl betlem stavěn v domě č. 41. Toho roku přenesl jej syn Františka Dvořáka Antonín Dvořák do svého domku v č. 5. Miloval ho stejně jako jeho otec. Zlepšoval, maloval a vyřezával další kolečka, páky a hřídele, kterými uváděl v pohyb nová seskupení. Každou zimu z dalekého okolí přijížděly sáně s lidmi. Mnozí přicházeli pěšky, v náručích děti. Viděli betlem a příští roku přišli zase a přivedli své známé. Nedá se na to zapomenout.

V roce 1941 našel tento vladislavský poklad útulek v obecné škole. V tomto roce jej daroval místní osvětové radě p. Antonín Dvořák. Nevzdal se jej úplně. Vždyť v betlemu byl ukryt kus jeho života, jeho dobrého srdce. Daroval jej z lásky k rodné obci a k uctění památky svého otce. Ještě v roce 1946 opatroval betlem s dojemnou láskou. Příštích vánoc se už nedočkal. Odešel klidně a tiše, smířen se životem a lidmi. Mají-li na nebesích také takový betlem, jistě tam bude o něj pečovat se stejnou láskou, jako o ten svůj ve Vladislavi.

Dlouho jsme prohlíželi betlem. Vždy něco nového objevíš, co ti před tím uniklo. Slunce už zapadá za hory. Moře červánků se rozlilo po nebi a čarovné světlo klouže po korunách kaštanového stromořadí. Lehký dým stoupá vzhůru a klidná nálada rozhostila se po kraji. Řeka vpíjí poslední obrazy a postavy pískařů ztrácejí se v mlžném oparu. Hlas vladislavských zvonů nese se tiše údolím a snoubí se v tiché harmonii s hučením splavů a šepotem lesů, které usínají. Ano, nyní chápeme, proč František Dvořák a jeho synové Antonín Dvořák a Jan Dvořák, říd.uč., který je dnes opatrovníkem betlema, dostali do svých srdcí posvěcení tajemné krásy, kterou zjevili světu v betlemu. To proto, aby jiným dávali co světu chybí. "Pokoj a mír lidem dobré vůle!"

Vytvořte si webové stránky zdarma!