V průběhu letošních vánočních svátků bude betlém přístupný veřejnosti ve dnech 25. a 26.12. v době od 13:00 do 17:00 hod. Mimo tyto dny je prohlídka možná po telefonické domluvě na tel: 736 533 661 kdykoliv do 1.1.2024
Dvořákův betlém sestává ze 115 kusů pohyblivých figurek a cca 300 kusů papírových nepohyblivých figurek.
Mechanizmus je poháněný ruční klikou, jeho součástí je hrací stroj na principu varhan, hrající 3 různé koledy.
95% mechanických součástí je vyrobeno ručně ze dřeva.
Dispozice betlému je do písmene L o rozměrech 2,3 x 4,3 m výška 2,8m.
kontakt: František Dvořák tel: 736 533 661 e-mail: dvorak1vladislav@seznam.cz
Stručná historie betlému v datech
- 1876 Rok, kdy začíná František Dvořák tvořit ve svém domě č. p. 41 svůj pohyblivý betlém, který staví až do své smrti v roce 1896.
- 1896 V tomto roce se stává opatrovníkem betlému jeho syn Antonín Dvořák, který jej přesouvá do svého domu č. p. 5.
- 1941 Přesun betlému do obecné školy (dnes úřad městysu), kde se o něj stará Antonín Dvořák se svým bratrem Janem Dvořákem, řídícím učitelem.
- 1951 Tohoto roku betlém stěhuje František Dvořák zpět do domu jeho vzniku v č. p. 41, kde o něj pečuje až do své smrti v roce 1975.
- 1975 Opatrovníkem se stává jeho syn František Dvořák.
- 2015 Přebírá péči o betlém František Dvořák ml. Od tohoto roku začíná restaurování betlému, které probíhá doposud.
U Dvořákova vladislavského betlemu
(1948)
(citace z dobové publikace vydané ku příležitosti výročí 400 let povýšení Vladislavi na městečko)
Ing. Josef Prudík
O kráse, v které žijeme je těžko hovořit.
Těžko proto, že každé slovo by mohlo porušit ono vnitřní vzrušení, které člověk
prožívá, raduje-li se z pěkného díla. Tak nějak mi to pověděl návštěvník
vladislavského betlema a souhlasil jsem s ním. Ano, kdo přijde do
Vladislavě, zapomene na tíhu všedního dne a občerství svou duši. Víš, žije se
tu tvrdě. Každá skýva chleba je zde pokropena krví a potem. Ale co Největší
ubral na chlebě, to štědrou rukou přidal na kráse. Do žulových skal okolo
Vladislavě rozsel ametysty, protkal zlatem a stříbrem, zemi pokropil tajemnými
skly z dávných světů, každé místečko osázel něžnou květenou, jakou nikde
nenajdeš a do lidských duší vdechl touhu po kráse a umění ji poznávat. Jsi-li
cizí, vystup na okolní kopce. Oči od obrazu neodtrhneš. Pod skálou řeka
Jihlavka, jako skotačivé kůzle, uskočila stranou a valí své vody na jih krásným
údolím. V modré dálce týčí se věž třebíčského kostela a před tebou
v kotlince buší srdce městečka - princezny tradice a novodobé krásky. Zaleť
v mysli se mnou nyní zpět. V roce 1867 bylo městečko poklidnou
osadou. Život tam neprobíhal tak rychle jako dnes a lidé víc sobě a své rodině,
práci a Bohu. V něm nacházeli pokoj, srdce a mír v žití svém, tak i
rodinném. Toho roku se konala ve Vladislavi velká svatba. Ženil se 31tiletý
František Dvořák, rolník z č.p. 41 s bohatou Antonií Zelníčkovou.
František byl člověk jemné duše. Nadán vzácně lidově uměleckou intuicí, začal
brzy po svatbě - podporován svou ušlechtilou ženou - tvořit dílo technicky vyspělého
člověka, pohyblivý betlem. S příslovečnou trpělivostí lidových umělců a
písmáků vytvořil ze dřeva dílo, které nemá v celém kraji obdoby. Po
namáhavé zemědělské práci sedával u stolu a tvořil. Nespokojil se s klidem
třebíčských betlemů. Velké události - narození Vykupitele - chtěl dát pohyb a
radostné vzrušení. Tehdy se Dvořák seznámil s asketickým třebíčským
truhlářem Musilem, jeho prostřednictvím pak s truhlářem Kratochvílem a
varhaníkem Zachystalem. S těmito třemi muži se radíval o technických podrobnostech
a sám zkonstruoval důmyslný dřevěný mechanismus - který obdivují ještě dnes
velcí i malí diváci. Dovolíš-li jim nahlédnout do soustavy koleček, táhel, pák
a pásů, buď ubezpečen, že je od betlema nedostaneš. Pohyb a funkce 600 figurek
jsou doprovázeny troubením hlásných, ponocných a pastýřů a třemi koledami,
které dovedou v duši vykouzlit pravé vánoční city - city pokoje a míru.
Půvabná krajina plná skal a pasoucích se stád oveček je plný dynamiky. Dárkaři
spěchají k narozenému Božímu dítku a přinášejí své dary. Všechna povolání
spěchají, aby složila poklonu svému Nejvyššímu. Královský průvod na slonech,
velbloudech spěje rozvážně a chudý pastýř přináší ovečku. Nechybí tu hajný
s lesní zvěří, řezník z masných krámů. Figurky jsou prosté, tak
prosté jak tehdejší život sám. Vznešenost podání mísí se tu s dojímavou
jednoduchostí tvarů a bohatství výrazů. Plnokrevné arabské koně
s karavanami velbloudů pospíchají k jeskyňce. Pasoucí se stáda
naslouchají troubení hlásných a tak v poklidném rozjímání pastýři
naslouchají hlasům andělským.
S dojemnou péčí každý rok tento betlem se
stavěl v rodině Dvořákově. Z lesů přinesený mech poskytl oporu
malovaným figurkám a vykouzlil prostředí pravé přírody, v níž nejen
borovice nakloněné a rozsochaté našly místo, ale i vysoká palma plná plodů
spojila představu severu s jihem.
Až do roku 1908 byl betlem stavěn
v domě č. 41. Toho roku přenesl jej syn Františka Dvořáka Antonín Dvořák
do svého domku v č. 5. Miloval ho stejně jako jeho otec. Zlepšoval,
maloval a vyřezával další kolečka, páky a hřídele, kterými uváděl v pohyb
nová seskupení. Každou zimu z dalekého okolí přijížděly sáně s lidmi.
Mnozí přicházeli pěšky, v náručích děti. Viděli betlem a příští roku
přišli zase a přivedli své známé. Nedá se na to zapomenout.
V roce 1941
našel tento vladislavský poklad útulek v obecné škole. V tomto roce
jej daroval místní osvětové radě p. Antonín Dvořák. Nevzdal se jej úplně. Vždyť
v betlemu byl ukryt kus jeho života, jeho dobrého srdce. Daroval jej
z lásky k rodné obci a k uctění památky svého otce. Ještě
v roce 1946 opatroval betlem s dojemnou láskou. Příštích vánoc se už
nedočkal. Odešel klidně a tiše, smířen se životem a lidmi. Mají-li na nebesích
také takový betlem, jistě tam bude o něj pečovat se stejnou láskou, jako o ten
svůj ve Vladislavi.
Dlouho jsme prohlíželi betlem. Vždy něco nového objevíš, co ti před tím uniklo. Slunce už zapadá za hory. Moře červánků se rozlilo po nebi a čarovné světlo klouže po korunách kaštanového stromořadí. Lehký dým stoupá vzhůru a klidná nálada rozhostila se po kraji. Řeka vpíjí poslední obrazy a postavy pískařů ztrácejí se v mlžném oparu. Hlas vladislavských zvonů nese se tiše údolím a snoubí se v tiché harmonii s hučením splavů a šepotem lesů, které usínají. Ano, nyní chápeme, proč František Dvořák a jeho synové Antonín Dvořák a Jan Dvořák, říd.uč., který je dnes opatrovníkem betlema, dostali do svých srdcí posvěcení tajemné krásy, kterou zjevili světu v betlemu. To proto, aby jiným dávali co světu chybí. "Pokoj a mír lidem dobré vůle!"